Mapování a souborový systém

Mapování

Úvod

Na serveru bývá uloženo velké množství dat, která jsou seřazena do mnoha složek a podsložek. Orientace na discích serverů je pak obtížná. A tak se také v sítích NetWare využívá mapování. Princip je stejný jako u ostatních sítí: logickým názvem disku, které momentálně nevyužíváme, nahradíme cestu ke složce síťového disku.
NetWare používá ještě další mapovací prostředek – mapování pro vyhledávání (Search drive mapping). Opět je celá cesta k síťovému disku nahrazena zástupným znakem. Pokud uživatel zadá příkaz ke spuštění programu, začne Search drive mapping prohledávat „svoje“ disky (tj. disky zařazené do vyhledávacího mapování). Tím je zajištěno automatické spouštění programů z určitých složek (zařazených do Search drive mapping).

Pravidla pro přidělování

Symbolů disků Přidělování disků se řídí přirozenými pravidly. Část symbolů ze začátku abecedy je použita pro lokální disky (na počítači, z něhož přistupujeme k síti): A: a B: pro disketové mechaniky C:, D:, E: pro pevné disky a mechaniky CD-ROM. Zbytek symbolů se používá pro mapování. U sítí Novell je disk F: zpravidla diskem systémovým – je na něj mapován systémový disk SYS. Další názvy jsou již závislá na volbě správce sítě.
Zvláštními pravidly se řídí přidělování názvů diskům pro vyhledávání. Vyhledávací disk začíná vždy písmenem S, které je doplněno číslicí. Celkem máme k dispozici šestnáct vyhledávacích disků S1: až S16:. Jejich názvy jsou přidělována mapovacím diskům od konce. Disku Z: odpovídá search disk S1:, disku Y: search disk S2: atd. Automatické prohledávání složek probíhá od disku S1: k disku S16:. NetWare přiděluje název S1 složce SYS:PUBLIC, čímž je zajištěno snadné spouštění všech příkazů a utilit programu (bez nutnosti zadávat cestu). Možnosti přidělení mapovacího symbolu

Možnosti přidělení mapovacího symbolu

Vlastní přidělení názvy disku určité složce lze v principu provést dvěma způsoby:

Umístit příkaz MAP do login scriptu. Login script je soubor, který se automaticky spouští při přihlášení uživatele do sítě.
Velmi snadné je přidělení mapování s pomocí klienta. Vybereme si složku, kterou chceme mapovat (Průzkumníkem či prostřednictvím ikony Okolní počítače, Místa v síti). Klepneme na ni pravým tlačítkem myši a vybereme položku Novell Map Network Drive

Mapování pomocí klienta NetWare

Výběr položky Novell Map Network Drive zobrazí okno Map Drive. V něm máme k dispozici všechny varianty definice mapování:

V prvním řádku (Choose the drive…) vybíráme logický disk (písmeno), jemuž bude mapování přiřazeno.
V druhém řádku (Enter the network path) je (zápis ve tvaru: server\volume:\directory\subdirectory) nebo NetWare formát zápisu cesty k mapované složce. Cesta se automaticky zapíše ke složce, na níž jsme klepli pravým tlačítkem myši.
Použijeme-li klienta k mapování, které bude popisovat cestu ke složce na serveru Windows, musíme do třetího řádku (Enter your network username) zapsat jméno, kterým se na server Windows přihlašujeme. (Tento řádek má smysl v síti, v níž jsou společně umístěny servery NetWare a Windows.)
Význam zaškrtávacího políčka Check to make folder je následující: jeho vyplněním se příslušná složka bude uživateli jevit jako nejvyšší složka ve stromové struktuře. Uživatel tedy neuvidí žádnou složku umístěnou nad ní. Vytvoříme tak fiktivní kořenovou složku.
Zaškrtnutí druhého políčka Check to always zajistí automatické obnovení mapování při startu Windows.
Vyplněním posledního políčka Map Search Drive přiřadíme mapovacímu symbolu ještě symbol vyhledávacího disku.
Mapování ukončíme tlačítkem Map. Tlačítkem Disconnect můžeme mapování zrušit.

Souborový systém

Při správě serveru musíme znát jeho souborový systém a z něho vyplývající souvislosti. Od verze NetWare 5 jsou k dispozici dva souborové systémy: klasický a nový NSS (Novell Storage Services), jehož použití se nyní preferuje. Typ souborového systému (klasický či NSS), velikosti, názvu a počty disků jsou záležitostí instalace. Tu běžně správce sítě neprovádí. Běžný uživatel, přistupující k serveru ze sítě, nepozoruje mezi souborovými systémy žádný rozdíl. Přesto by správce měl mít představu o vlastnostech svého souborového systému. Pokusíme se tedy porovnat několik parametrů obou souborových systémů.

Tradiční souborový systém

Klasický souborový systém má dlouhou tradici, byl použit ve všech starších síťových operačních systémech NetWare. Šlo o verze 3 a 4 v 6 má již přednost NSS. Ve všech verzích je však stále starý souborový systém k dispozici. Mezi jeho podstatné parametry patří:

Na jednom serveru může být maximálně 64 logických disků.
Na jednom fyzickém disku může být maximálně 8 logických disků.

Tradiční souborový systém je organizován podobně jako u jiných operačních systémů: Základem je diskový oddíl NetWare, v ní jsou vytvořeny logické disky a zde pak složky a soubory.

Souborový systém NSS

NSS je novým systémem, který přinesl vylepšení v mnoha směrech. Především se zvětšily limity jeho maximálních hodnot:

Maximální počet současně namontovaných logických disků na serveru je 255.
Maximální počet souborů na logickém disku je 8 trilionů.
Maximální velikost jednotlivých disků a složek je 8 EB.
Maximální velikost jednoho souboru může být až 8 TB.
Maximální počet současně otevřených souborů na serveru je 1 milion.

Kromě zvýšení maximálních limitů přináší NSS další výhody: Velmi rychle mountuje logické disky, potřebná velikost operační paměti nezávisí na kapacitě připojovaného disku, je možné namountovat také CD disky (a následně je sdílet s ostatními uživateli jako běžné logické disky), zrychlil se přístup k datům na discích, zrušený logický disk NSS je možné do určité doby opravit, je umožněno zálohování otevřených souborů.

Koncepce NSS

Organizace dat v souborovém systému NSS je odlišná od běžných principů, a proto si její základní zásady přiblížíme. Jednotlivé části struktury NSS ukazuje obrázek.
Oblast NSS je přirozeně umístěná na pevných discích. Na každém disku se vytvářejí diskové oblasti NSS (NSS partitions), přičemž je možné vytvořit na jednom disku několik NSS oblastí. Na diskové oblasti navazují paměťové fondy (storage pools). Paměťový fond může být vytvořen pro jednu nebo několik oblastí NSS. Není však možné definovat v jedné diskové oblasti více než jeden paměťový fond. Kapacitu paměťového fondu je možné postupně zvyšovat přidáváním nových diskových oblastí NSS.
Uživatel sítě vidí až logické disky NSS (NSS logical volume). V jednom fondu může být umístěn jeden, nebo několik logických disků. Velikost logického disku může být pevná, nebo proměnná. Disk proměnné velikosti dynamicky vyplňuje celý volný prostor paměťového fondu. Pokud fond rozšíříme o další diskovou oblast, zvětšíme kapacitu logického disku. Odpadají nám tak starosti s postupným zaplňováním diskového prostoru.
Obrázek ukazuje také možnost připojení disku CD. Jako zvláštní oblast NSS je možné připojit rovněž diskovou oblast operačního systému DOS (která slouží ke startování NetWare). Praktický význam to má hlavně při správě serveru.

To, jaké disky na serveru máme, zjistíme např. přes Průzkumníka. V něm si otevřeme Okolní počítače, poklepeme na název stromu databáze eDirectory. V něm již vidíme server NetWare a jeho logické disky.
Na obrázku vidíme databázi eDirectory s názvem Pokusny. Zde je kontejner typu Organizational Unit OU Pokusny a v něm server s názvem NA_POKUSY. Na něm vidíme dva logické disky SYS a DATA (NSS_ADMIN je část diskového prostoru, rezervovaná pro správu disků systému NSS. Automaticky se vytváří při instalaci).

Organizace Novellu

Systémové složky

Základem souborového systému je logický disk. Podle toho jak vytvoříme diskové oblasti a uspořádáme paměťové fondy, může být na jednom fyzickém (tj. skutečném) disku několik disků logických, nebo naopak jeden disk logický může být rozprostřen přes více disků fyzických. NetWare musí mít alespoň jeden logický disk s názvem SYS. Zde jsou uloženy veškeré systémové soubory a systémová databáze eDirectory. Další logické disky slouží pro ukládání dat.
Na disku SYS jsou vytvořeny systémové složky nutné pro správu disků, mezi nejdůležitější patří:

Složka SYSTEM obsahuje souborové systémy vlastního NetWare a některé programy pro konfiguraci. Do této složky má přístup pouze správce sítě (Admin).

PUBLIC je složka určená všem uživatelům. Je tedy veřejná (public) a všem přístupná. Jsou zde soubory a příkazové utility, které mohou používat všichni uživatelé sítě. V této složce jsou ještě podsložky s utilitami spustitelnými z jednotlivých operačních systémů klientských stanic.

LOGIN – zde jsou soubory související s přihlášením uživatelů do sítě. Je to jediná složka serveru, kam mají přístup i nepřihlášení uživatelé. Uživatelé pak používají zdejší soubory pro přihlášení k síti.

Složka MAIL je určena pro síťovou poštu. Běžně je prázdná, využijí ji hlavně poštovní programy kompatibilní s NetWare.

JAVA je určena pro moduly související se softwarovou technologií JAVA, s níž je NetWare kompatibilní a kterou také sám používá.

Složka DELETED.SAV používá samotný systém, my uživatelé si jí nebudeme všímat. Je určena pro logicky smazané soubory, konkrétně se sem ukládají ty soubory, jimž byla také smazána jejich složka. Mazání souborů a jejich případné obnově je věnována následující část.
Další složky jsou již záležitostí správce serveru a uživatelů. Bývá zvykem, že na datovém svazku má svou složku každá aplikace a také každý uživatel.

Obnova smazaných souborů

Mezi další speciality souborového systému NetWare patří způsob mazání souborů a složek. Běžné smazání souboru (či složky), které provedeme z libovolného souborového manažeru, označujeme jako logické. Takto smazaný soubor totiž zůstane dále (tj. fyzicky) ve složce, pouze není vidět. Zrušená složka se přesune do systémové složky DELETED.SAV, která je na každém logickém disku. Fyzicky tedy nezmizí ani smazaná složka. Protože jsou smazané složky i soubory na disku fyzicky stále přítomné, je možné je obnovit.

NetWare pro obnovení používá termín SALVAGE. Logicky smazané soubory a složky zabírají stále místo na disku. Pokud je toto pro nás problematické (potřebujeme uvolnit diskový prostor pro jiná data), můžeme logicky smazané objekty vymazat fyzicky – odstranit je z disku nenávratně. Pro fyzické mazání používáme termín PURGE.

Velikost prostoru disku pro smazané soubory je pevně stanovena, vymazané soubory nemohou tedy disk nikdy zaplnit. Pokud se prostor pro smazané soubory zaplní, jsou fyzicky odstraněny (purge) nejstarší smazané soubory.
Praktickou obnovu můžeme provést programem NetWare Administrátor. Nejdříve otevřeme objekt typu Volume (tj. logický disk na serveru) a vybereme složku, v níž je umístěn smazaný soubor. Pak použijeme menu Tools a volbu Salvage. Systém nabídne obrazovku pro obnovu souborů.